Teta závist
8. 6. 2008
Další z mých narcistních rozborů.
Jsem nepřejícná, závistivá a dětinská.. Chci to co mají ostatní, a s tím co mám já se nespokojím... Takže se ocitám v nepřestávajícím závistivém a nespokojeném stavu. Respektive ten stav není permanentní, ale jakmile se dozvím, že někdo v mém okolí má nějakou novinku, v poslední době jsou to zejména kamarádky, které těhotní a rodí jak houby po dešti, tak mě to rozhodí z křehké rovnováhy mého bytí.
Takže pro svou závistivou a nepřejícnou povahu hledám další krátkou poučku, jak se s tím vyrovnat. Třeba: "PŘEJ JIM TO!" .... Když jsem to zkusila, moc to nefungovalo...
Stejný problém vyvstává, když je někdo lepší než já. Ale v mých očích "lepší" , takže to vůbec není objektivní "lepší". A to srovnání s "lepším" je ukrutné. Strategie - jsem ve všem horší - nefunguje, protože to se pak dostávám do stavu rezignovaného, letargického a melancholického, že vše, co dělám, stejně nebude dobré.
Panebože, kdy už najdu tu střední cestu... Takovou, že nejsem nejlepší, ani nejhorší, že prostě něco umím (zatím nevím co), že něco umět nikdy nebudu, a že to co mám, mi stačí...
Nemám pocit, že bych byla bytost ctižádostivá, spíš soutěživá, ale jakmile se mi nedaří všechno vzdávám.
Nedávno jsem viděla film z japonského prostředí a tam zazněla věta, že člověk celý život trpí, a že když se mu chvíli daří dobře, je to obrovský dar.
Takže mám další poučku: "STAČÍ TI MÁLO!"
Jsem nepřejícná, závistivá a dětinská.. Chci to co mají ostatní, a s tím co mám já se nespokojím... Takže se ocitám v nepřestávajícím závistivém a nespokojeném stavu. Respektive ten stav není permanentní, ale jakmile se dozvím, že někdo v mém okolí má nějakou novinku, v poslední době jsou to zejména kamarádky, které těhotní a rodí jak houby po dešti, tak mě to rozhodí z křehké rovnováhy mého bytí.
Takže pro svou závistivou a nepřejícnou povahu hledám další krátkou poučku, jak se s tím vyrovnat. Třeba: "PŘEJ JIM TO!" .... Když jsem to zkusila, moc to nefungovalo...
Stejný problém vyvstává, když je někdo lepší než já. Ale v mých očích "lepší" , takže to vůbec není objektivní "lepší". A to srovnání s "lepším" je ukrutné. Strategie - jsem ve všem horší - nefunguje, protože to se pak dostávám do stavu rezignovaného, letargického a melancholického, že vše, co dělám, stejně nebude dobré.
Panebože, kdy už najdu tu střední cestu... Takovou, že nejsem nejlepší, ani nejhorší, že prostě něco umím (zatím nevím co), že něco umět nikdy nebudu, a že to co mám, mi stačí...
Nemám pocit, že bych byla bytost ctižádostivá, spíš soutěživá, ale jakmile se mi nedaří všechno vzdávám.
Nedávno jsem viděla film z japonského prostředí a tam zazněla věta, že člověk celý život trpí, a že když se mu chvíli daří dobře, je to obrovský dar.
Takže mám další poučku: "STAČÍ TI MÁLO!"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
